Děkuju vám, měl jsem se tu krásně

Aneb s prvním příspěvkem na mého oblíbeného autora, Shauna Tana. Neznáte ho? Tak šup šup googlit. Já vám k němu nic psát nebudu, snad jen to, že jeho knihy jsou úžasné. Sám je píše, sám je ilustruje. A výsledek je ohromující, barevný, pestrý a neuvěřiteně poetický.

Knihy by se někomu mohly zdát příliš dětské, ale vězte, že to tak skutečně není. Jsou moudré, někdy jsou dokonce i těžké. A takové jsou Příběhy z konce předměstí. Milé, laskavé, někdy hravé, někdy se spoustou otazníků...

Měsíc je raketa. Knihy jsou v konvici.

Co říct?

Jsem vrtkavá, mám ráda krásné knihy a nerada se nudím. A taky se objevil knihobit To bylo asi tím hlavním  spouštěčem pro to, abych založila knižní blog. Já. Já, která měla mnoho deníků a mnoho blogů a která je všechny nechala zarůst mechem a prachem.

Takže v prvé řadě nic neslibuji. A vše, co jsem slíbila, beru zpět.

Jsem studentka literatury a výtvarné výchovy. A jsem zatížená na dětskou (a) jinotajnou literaturu. A tenhle blog by mi mohl sloužit jako čtenářský deník, jako reflexe toho, co jsem vlastně četla. A jako přechodná zábava.
A třeba tady vy, kteří máte rádi knihy, narazíte na něco zajímavého, na něco, co vás osloví, na něco, co byste si třeba také rádi vzali do ruky.

Mám obsesi na zakládání deníků. A nebo blogů.

A ráda poezii.