Za tři roky uplyne v životě hodně vody. Uděláte magisterské zkoušky, vdáte se, najdete zaměstnání… A budete mít třeba i dítě.
A právě poslední jmenovaná skutečnost jako kdyby mě vrátila v čase zpátky. Zpátky do časů leporel a knih beze slov. Přeskočila jsem od kluka, co si říká Kafka přes Mumínky, Ronju a další dětské hrdiny a na chvíli jsem zakotvila v přístavu leporel, Heleny Zmatlíkové a Josefa Lady.
Vařila myška kašičku,
že voda teče struhou,
jedno zrnko pryč,
natloukl si nos!
Znáte to. Všichni to známe. A tak je to vlastně maličko nuda. Čímž nechci vůbec říci, že by říkadla, zpívánky a ilustrace od českých velikánů byly nudné, to vůbec ne. Jenže když je čtete podruhé, potřetí, podvacáté… Tak si začnete maličko zoufat a za každé oživení dětské knihovničky budete rádi.
Dětská literatura byla vždycky hned po grafických knihách mojí oblíbenou oblastí. A teď se mi stává domovinou. Jakožto mámě, která svému dítěti ze zcela logických (sebekritických) důvodů zpívá minimálně, mi nezbývá než číst a číst a číst. Což máme rády dcera i já. A musím říct, že si svým způsobem návrat k té mini verzi literatury užívám. A právě to mě přivedlo k tomuto článku. K tomu, abych změnila název blogu, k tomu, abych začala znovu psát.
Jako novopečený rodič jsem samozřejmě neunikla velkému množství stránek a s nimi souvisejícím fórům zaměřeným na vzdělávání, výchovu a hračky. A dětské knihy. Kde se každou chvilkou někdo ptá na to, jakou knihu by někdo doporučil takovému nebo makovému dítku. Měla bych takové přání - aby tenhle blog měl svůj smysl. Aby třeba pomohl rodičům, kteří se teprve chystají zařizovat dětskou knihovničku, rodičům, co hledají četbu pro děti, která má srdce a šarm. Dětem a žákům základek a středních škol, kteří budou hledat něco ke čtení. Protože upřímně – v té přehršli (dětské) literatury je někdy těžké se zorientovat.
Tak mi přejte, aby mi to vydrželo.
A já bych vám přála, abyste tu našli, co jste hledali!
Žádné komentáře:
Okomentovat