Děkuju vám, měl jsem se tu krásně

Aneb s prvním příspěvkem na mého oblíbeného autora, Shauna Tana. Neznáte ho? Tak šup šup googlit. Já vám k němu nic psát nebudu, snad jen to, že jeho knihy jsou úžasné. Sám je píše, sám je ilustruje. A výsledek je ohromující, barevný, pestrý a neuvěřiteně poetický.

Knihy by se někomu mohly zdát příliš dětské, ale vězte, že to tak skutečně není. Jsou moudré, někdy jsou dokonce i těžké. A takové jsou Příběhy z konce předměstí. Milé, laskavé, někdy hravé, někdy se spoustou otazníků...

Není to první kniha, kterou jsem od Shauna Tana četla, tou první byl Nový svět, což je vlastně takový atypický grafický román. Takže pokud máte rádi grafiku a knižní ilustraci, utíkejte si ji sehnat. Příběhy byly druhou knihou, kterou jsem si přála k Vánocům a kterou jsem také dostala. Celkem jde o sebrání patnácti krátkých povídek (z nichž jedna, Erik, dostala samostatnou knižní podobu), ve kterých se mimo jiné třeba dozvíte, jak si zařídit vlastního mazlíčka, proč někteří dávají svoje nejmilovanější drobnosti pod televizní anténu a jak těžké to mohou mít některé páry. A když už nebudete vědět kudy kam, poradí vám vodní buvol. Nebo, poradí. Ukáže vám správný směr, kterým se máte vydat. (směrem k nejbližšímu knihkupectví a prudit, že chcete objednat Příběhy)
Pozor. Následuje picture heavy část článku.

Tuhle povídku naprosto miluji!

15 příběhů z jiného světa, každý ale odlišný a dokonce i s odlišným stylem ilustrace, čehož si opravdu cením, protože se skutečně pokocháte. A jestli mi někdo řekne, že je to dětská kniha a že to za to nestojí, bacím ho Osudy dobrého vojáka Švejka po hlavě.