Nelízej tu vzácnou hlízu!

Aneb když se začtete do poezie, která je určená těm nejmenším. Poetická kniha Nech ten mech z pera Michala Bystrova doprovozená ilustracemi od Petra Nikla na mě už z obchodu volala, že si ji nutně musím odnést domů. 

Nech ty knihy!

Dneska jsem si připadala neuvěřitelně bohatá. (haha) Rozhodla jsem se totiž nakráčet do knihkupectví Artmap, prohlédnout si předem očíhnuté a vysněné knihy a pak si některé z nich odnést. (nepřipadala jsem si zase TAK moc bohatá) A jak jsem naplánovala, tak jsem udělala. Po penězích se jen zaprášilo, ale což. Udělala jsem si velikou radost. A kam a za co putovaly moje statky? 

Magie, dámy

Dovolte mi představit vám knihu mého romantického a snícího mládí - Dámy z Grace Adieu a jiné povídky z pera britské spisovatelky Susanny Clark. Jedná se o její povídkovou tvorbu, kterou v roce 2009 vydalo nakladatelství (úžasné nakladatelství!) Argo. Někteří možná budou znát její román Jonathan Strange & pan Norrell, který u nás vyšel v roce 2007 (četla jsem pány Norrella a Strange taky a mohu jen a jen doporučit.). Susanna prorazila právě díky své povídce Dámy z Grace Adieu, která se dostala pod ruce Neilu Gaimanovi a který ji předal dál povolaným rukám, které ji zařadili do sbírky povídek Starligt 1. Tím, dalo by se říci, začala její magická kariéra spisovatelky fantasy žánru...

50 ostrovů, které jsem nikdy nenavštívila a nikdy nenavštívím

Nejkrásnější kniha roku 2009 (cena německé nadace Buchkunst). Dámy a pánové, představuji vám Atlas odlehlých ostrovů, jehož autorkou je Judith Shalansky.

Máte rádi atlasy? Abych se přiznala, tak já sice nijak zvlášť, ale jako dítě jsem nad nimi se svým bratrem strávila hodně dlouhou dobu. Pamatuju si, jak stařičký atlas s rozsypanou vazbou jsme měli. Nejvíc nás fascinovaly maličké značky, které označovaly co se kde pěstuje a co se kde těží. Spoustu času jsme strávili nad Mongolskem, nad Papuou a nad Austrálií. Přemýšleli jsme, odkud bychom chtěli být, kde bychom chtěli jednou bydlet a smáli jsme se zvláštním názvům měst.

A teď mě po letech potkal tenhle Atlas. Elegantní kniha, vázaná, s krásným papírem. A věřte mi, těch moc není. I takoví autoři jako Shaun Tan nebo Petr Sís mají knihy často na křídovém papíře, takže hezkého papíru si umím vážit.

Děkuju vám, měl jsem se tu krásně

Aneb s prvním příspěvkem na mého oblíbeného autora, Shauna Tana. Neznáte ho? Tak šup šup googlit. Já vám k němu nic psát nebudu, snad jen to, že jeho knihy jsou úžasné. Sám je píše, sám je ilustruje. A výsledek je ohromující, barevný, pestrý a neuvěřiteně poetický.

Knihy by se někomu mohly zdát příliš dětské, ale vězte, že to tak skutečně není. Jsou moudré, někdy jsou dokonce i těžké. A takové jsou Příběhy z konce předměstí. Milé, laskavé, někdy hravé, někdy se spoustou otazníků...

Měsíc je raketa. Knihy jsou v konvici.

Co říct?

Jsem vrtkavá, mám ráda krásné knihy a nerada se nudím. A taky se objevil knihobit To bylo asi tím hlavním  spouštěčem pro to, abych založila knižní blog. Já. Já, která měla mnoho deníků a mnoho blogů a která je všechny nechala zarůst mechem a prachem.

Takže v prvé řadě nic neslibuji. A vše, co jsem slíbila, beru zpět.

Jsem studentka literatury a výtvarné výchovy. A jsem zatížená na dětskou (a) jinotajnou literaturu. A tenhle blog by mi mohl sloužit jako čtenářský deník, jako reflexe toho, co jsem vlastně četla. A jako přechodná zábava.
A třeba tady vy, kteří máte rádi knihy, narazíte na něco zajímavého, na něco, co vás osloví, na něco, co byste si třeba také rádi vzali do ruky.

Mám obsesi na zakládání deníků. A nebo blogů.

A ráda poezii.