Magie, dámy

Dovolte mi představit vám knihu mého romantického a snícího mládí - Dámy z Grace Adieu a jiné povídky z pera britské spisovatelky Susanny Clark. Jedná se o její povídkovou tvorbu, kterou v roce 2009 vydalo nakladatelství (úžasné nakladatelství!) Argo. Někteří možná budou znát její román Jonathan Strange & pan Norrell, který u nás vyšel v roce 2007 (četla jsem pány Norrella a Strange taky a mohu jen a jen doporučit.). Susanna prorazila právě díky své povídce Dámy z Grace Adieu, která se dostala pod ruce Neilu Gaimanovi a který ji předal dál povolaným rukám, které ji zařadili do sbírky povídek Starligt 1. Tím, dalo by se říci, začala její magická kariéra spisovatelky fantasy žánru...

  Kniha samotná je samozřejmě krásná - co mě na ní tehdy v knihkupectví zaujalo nejvíce, je to, že má látkový potah na deskách, na kterém má vyražený barevný potisk. A to není moc obvyklé. A má nádherný papír i uvnitř. (Kam se hrabe lesklý křídový...) Ilustrace má na svědomí Charles Vess - americký ilustrátor fantasy a kreslíř komiksů. Ten mimo jiné spolupracuje například s Neilem Gaimanem - třeba na Knihách magie nebo na Sandmanovi. V Dámách je zastoupený černobíle a velmi střídmě, ale přesto jsou jeho perové kresby krásné, plné kudrlinek a zajímavých detailů.

A teď proč zrovna Dámy a čím jsou zajímavé? (Kromě toho, že je to nádherná must-have kniha) Jedno slovo. Elfové. Vždycky jsem tak trochu ujížděla na fantasy. A na elfech. A na těchto knihách je zajímavé právě to, jakým způsobem jsou elfové a jejich říše popisováni. Od dob páně Tolkiena se většinou setkáváme s nádhernými elegantními a vznešenými elfy. (Pravda, v románovém cyklu Trpaslíci se objevili Alfové, ale to není ještě úplně ono.) A tento stereotyp zavedl Tolkien - jak to ale bylo s elfy před ním? Jak to bylo s elfy v lidovém vyprávění Británie? Inu. Elfové byli jiní. Byli cizí. A tomu odpovídalo i jejich chování - nepocházeli z tohoto světa. A když přišli, nevěstilo to vůbec nic dobrého. Ztracené děti, zakleté dívky, podivné stavby... Na svědomí mohli mít ledascos. Vždy to bylo opředeno tajemnem a někdy dokonce i temnotou. S elfy jste si rozhodně nechtěli nic začínat...

Každopádně. Nejen proto je tvorba Susanny zajímavá. I když uznávám, že ona "folklorizace" elfů má rozhodně svoji váhu. Susanna píše velmi svižně a čtivě, s lehkým humorem vypráví osm povídek. Ty jsou buď originální, nebo pracují s látkou pověstí již dlouho známých (John Uskglass a cumbrijský uhlíř nebo Na Vilným veršku).

 Povídky v Dámách jsou nejen o elfech. Jsou předně o magii. A magie, magie je jako víno.