Nech ty knihy!

Dneska jsem si připadala neuvěřitelně bohatá. (haha) Rozhodla jsem se totiž nakráčet do knihkupectví Artmap, prohlédnout si předem očíhnuté a vysněné knihy a pak si některé z nich odnést. (nepřipadala jsem si zase TAK moc bohatá) A jak jsem naplánovala, tak jsem udělala. Po penězích se jen zaprášilo, ale což. Udělala jsem si velikou radost. A kam a za co putovaly moje statky? 

 Takže zaprvé - lemuří skládačka. Jo, já vím, není to kniha, ale je naprosto boží a já ji tam nemohla nechat. Kdo by nechtěl modrého grafického lemura, kterého si může doma poskládat? (co na tom, že skládat nemám v plánu, líbila se mi ta tiskovina jako taková - a taky tam měli dinosaury v podobném duchu, ale já na sebe byla přísná a rozhodla jsem se, že to bude buď a nebo) Lemury má na svědomí NaPOLI, určitě se na ně mrkněte, pokud máte rádi různé papírové hříčky, hračky a nebo jen máte rádi zajímavé tiskoviny.

Za druhé jsem (trochu váhavě) vybrala knížku povídek od Etgara Kereta Najednou někdo klepe na dveře. Myslím, že v oddělení dětské literatury ji měli zařazenou omylem, protože dětskou literaturou rozhodně není... Ale o té někdy později. Autora neznám, ale zaujala mě anotace na stránkách knihkupectví - a zatím jsem v půlce (byla jsem fakt docela zvědavá) a... Později.

Za další to je (tentokrát zcela určitě, ale nejen) kniha pohádek od Baobabu Malé černé pohádky pro nebojácné děti. Na těch mě zaujala jednak vizuální podoba knihy, druhak to, že se jedná o tak trochu jinotajné a jiné pohádky. A ty já ráda za všech okolností. Už se nemůžu dočkat, až se do nich po Keretovi pustím, ilustrace má na svědomí Alžběta Skálová, to mluví samo za sebe, mám její práce ráda.

A nakonec to nejlepší. Michal Bystrov a jeho Nech ten mech. Už jak jsem si v duchu přečetla ten název, mi bylo jasné, že to je kniha, která se mi bude líbit. Je mi tak nějak poeticky blízká, řekla bych. Tentokrát se nejedná o prózu, ale o poezii. A já poezii taky ráda. Anotace říkají, že je to podobné práci páně Šruta, tož to musí být zaručeně dobré. A nebojte, o tomhle rozhodně ještě budu psát! Ilustrace má v Tom mechu na svědomí Petr Nikl, kterýžto jako autor mě hodně ovlivnil. Vlastně bych řekla, že je to můj nejoblíbenější umělec. I přesto od něj ještě nemám doma žádnou knihu... Ačkoliv teď vlastně ano, i když se na ní podílel jen ilustracemi...

A co vy? Jaké jsou vaše největší knižní úlovky za poslední dobu? Povídejte, přehánějte! A pokud nemáte co přehánět, jaká je vaše must-have kniha?