Ďáblova zahrádka vánoční

Víte, jak jsem slibovala, že až se mi trochu uvolní ruce, že něco napíšu? No, tak to teď nastalo. A já se rozhodla napsat o nejlepším dárku letošních Vánoc (hned po novém noťasu, který byl nezbytností, neb jsem asi půl roku žádný neměla a parazitovala jsem na půjčeném, a hned po permanentce do divadla Husa na provázku!)

Máte rádi grafiku?
A Josefa Váchala znáte?

 

Ať už ano nebo ne, já vám pana Váchala představím. Josef Váchal, malíř, sochař, grafik, ilustrátor, řezbář, básník a spisovatel a zasloužilý umělec. To vše v jedné renesanční a v expresionismem a symbolismem ovlivněné osobě, která kromě výše zmíněného vytvářela nádherné autorské knihy. Autorské proto, že i ty litery si Váchal vyřezával sám.

A já k letošnímu zimnímu slunovratu dostala Váchalovu Ďáblovu zahrádku aneb "Přírodopis strašidel, to jest: neobyčejná cesta mezi ďáblovými dětmi, přízraky a bytostmi přírodními, zjevujícími se často hříšnému člověku, duchovní brehm, k rozpoznávání všelikých potvor zemských i vodních, ohně i povětří, též jinoplanetních, proti nim slabých stran jejich ukazatel, spolu s bezpečnou ochranou co příkladný štít křesťanských duší sloužící, k věčnému proti nim bojování, je odhalující a zprávu nám o nich podávající, dle knihy z archivu samotného pekla pod názvem Historia naturae de spectris skrze M. Josefa Váchala, dřevorytce, sestavená a četnými tabulemi a obrazy, tvářnost těchto přízraků a démonů ukazujícími, opatřená. Vytisknuta a vydána autorem L. P. MCMXxIV ve Vršovicích 648"

Slyšíte tu nádhernou před-prvorepublikovou češtinu?

 

A toho je ta kniha plná. Někdo by mohl říct, že čtení o strašidlech je pro děcka, ale opak je pravdou. Josef Váchal nevytvořil něco prvoplánového, kniha je nádherná nejen svou formou, ale také svým obsahem. Kromě profláklých bytostí jako jsou harpyje, plivníci nebo undiny tady najdete i muky, eryneje, zbanije, vábníky nebo jupiterníky. A nejsou to bytosti, které by si Váchal snad vymyslel - všechny mají svůj původ a navíc jsou ocitované, třeba Pottiem, Bodinem, Tertulianem, Ovidiem - kromě Váchalovy řeči tu najdete i úryvky z děl takových klasiků.
Řeč je dost specifická, neříkám, že je to čtení pro každého. Každopádně i za ten pokus to stojí, je to výborný výlet do minulosti s humorem Váchalovým. Kniha je dělena podle původu bytostí, o kterých je v ní řeč. Za výčtem, kdy je každý druh opatřený stručnou ( a zároveň květnatou) charakteristikou a nějakým tím dokladem od klasiků, následuje oddíl grafik, po kterém následuje zase trochu čtení. Tentokrát jde o příběhy, které vypráví o tom či onom druhu ďáblovy bytosti.
Rozhodně Zahrádku doporučuji každému, kdo je v duchu romantik, expresionista nebo alespoň symbolista. Nebo těm, co mají rádi vytvarné umění, protože tady je ho taky víc než dost.

I to, jak je text na které stránce poskládaný, má svůj smysl. Některé řádky jsou menším písmem, některé větším, s jinými rozpaly... A k tomu samozřejmě grafiky - všechno z ruky pana Váchala. V knize jsou grafiky barevné, většího formátu a stejně tak se v Zahrádce objevují i grafiky menší a černobílé. Celá kniha je nádherně zabalená, vázaná, v rudém přebalu jsou vyražené názvy ďáblových dětí. A celá kniha se dá schovat do pevného, černého obalu jako vidíte na první fotce.

Za vším stojí spousta práce, která rozhodně stála za to (a stojí rozhodně i za ty peníze, které kniha stojí). Ďáblovu zahrádku vydalo v roce 2012 nakladatelství Paseka (jako druhé vydání reprintu Váchalova originálního vydání).

A jaké byly vaše Vánoce a knižní úlovky z nich?

(Následuje pictures heavy část článku)