Piolin, poezie, podzim

Konvice žije. A je zahlcená literaturou víc, než by sama chtěla. To máte tak, když přes léto cestujete, flákáte se a po létě zjistíte, že vám do reading challenge, kterou jste si sami nastavili, zbývá víc než hodně titulů. Minulý rok jsem reading challenge projela. Letos bych ji chtěla naplnit. A bude se mi to muset podařit, protože jinak bych ošulila předmět současná česká literatura, se kterým  se potýkám tento semestr. Musím říct, že je to snad jediný předmět, který mě tento semestr baví. Fakt. A které tituly jsou podle pana doktora a podle mě ze současné literatury hodny přečtení? 

"Lidstvo se samo zničí."

Kde začít... Asi bych na začátek měla uvést, že když myslím současnou literaturu, tak tím nemyslím jenom prózu, ale taky poezii. Má ji rád pan doktor, mám ji ráda i já. A vím, že poezie není pro každého, že je to dneska spíš taková periferní záležitost. I přesto bych se jí chtěla věnovat. Za poslední týdny jsem toho načetla poměrně dost, když se mi nepodařilo dostat se k vybrané sbírce, tak jsem četla alespoň ukázky, abych pak nelitovala titulů, které jsem si vybrala ke zkoušce.

Koho bych chtěla zmínit zcela určitě, je Radek Malý. Zrovna jeho sbírky jsou rozpůjčované až do prosince - a není se čemu divit. Ale kdybyste někdo chtěl zkusit českou poezii, určitě sáhněte po něm. Radek Malý je neuvěřitelně poetický, hravý a laskavý. (Kromě toho také píše knihy pro děti. Příhody matyk Přírody, Listonoš vítr, Moře slané vody - nemůžete sáhnout vedle).
Kdo se mi ale do ruky dostal: Radek Fridrich, Jaroslav Žila, Petr Hruška... Tady už by zálěželo na tom, čemu dáváte přednost. Pokud vás baví genius loci a trochu toho tajemna, můžete sáhnout třeba po sbírce Krooa krooa od Radka Fridricha. Pokud máte tak trochu rádi haiku, mohla by vás zaujmout Nejstarší žena vsi od Jaroslava Žily. A pokud rádi ženskou poezii, tak třeba Věru Rosí. Všechno to jsou dobré sbírky, většinou i oceňené nějakou tou cenou (Často je to Magnesia Litera za poezii, vůbec, pokud byste chtěli něco zkusit, ale nemohli se pro nic rozhodnout, doporučuji prošmějdit archiv právě zmíněné soutěže. Oni ví, proč oceňují ty, co oceňují).

Dneska to bude vyčeprávající, protože jsem ještě zdaleka neskončila a zbývá próza. První muž tohoto odstavce bude Jan Balabán (narozen 1961, pochován 2010). Rukama mi prošlo jeho sebrané dílo, romány. A po přečtení jeho románu Kudy šel anděl musím dát zapravdu své kamarádce, která mi řekla: "Čteš Balabána, jo? A co na něj říkáš? Já ho miluju, ale musela jsem ho přestat číst, měla jsem z něj deprese." A asi tak nějak by to mohlo být. Balabán je citlivý, přemýšlivý a existenciální. Jeho hrdinové jsou ztracení sami v sobě a tak trochu nešťastní. Ideální čtení pro podzimní depkaře.

Oproti tomu, třeba Bohuslav Vaněk-Úvalský, to je jiné kafe. Všímáte si kolem sebe toho, jak se lidé narození na počátku devádesátých let rádi chlubí tím, že jsou "devadesátkové děti"? Jak rádi ukazují světu, s čím si hráli, co je všechny spojuje? A teď si vezměte takové sedmdesátkové dítě, jak o něm píše Úvalský v knize Brambora byla pomeranč mého dětství. Vitacit. Husák. Tesilky. Družba. A dvouhlavý Piolin. Nekecám. Hlavním hrdinou tohodle experimentálního (a vtipného, fakt doporučuju!) románu je siamské dvojče, Piolin. Bramboru si přečtěte, bude vás bavit. Za to ručím.

Dalším adeptem, kterého zmíním, je na dámských toaletách nalezený a mnou ze zvědavosti před vrácením přečtený Matěj Hořava a jeho Pálenka. Taky taková podzimní záležitost. Pálenka nese podtitul Prózy z Banátu a v Banátu, nad Dunajem, v Rumunsku, se taky odehrává děj. I když on je to spíš takový děj neděj. Hlavní hrdina, učitel, vzpomíná. vybavuje se mu dětství, současnost, minulost dospělosti. Podle Goodreads je to prý bomba. Mně to tak nepřišlo, bylo to trošku (ale fakt jenom trošku, četlo se to vlastně moc dobře) kýčovité. Ale proti gustu... někdo má tyhle tragické, nešťastné a skrz naskrz romantické hrdiny rád. A vlastně proč ne.

Kromě těch přečtených tu mám taky ještě dost nepřečtěných. Třeba na mě čeká Jiří Hájíček a Rybí krev, Hastrman od Miloše Urbana, Uprostřed nocí zpěv od Jiřího Kratochvíla, verše od Norberta Holuba a to zdaleka naní všechno to, co ještě musím načíst ke zkoušce. Nu, mám co dělat... A až to bude za  mnou, slibuju, že udělám i nějaké pořádné recenze, ne tyhle mikrozmínky.




Většina knih, které tu mám okolo sebe a které se mi kupí na stole a u postele, je vydaná nakladatelstvím Host. (Kromě Úvalského, ten je od Petrova).
A co z toho vyplývá?
Že Host prostě umí vydávat dobré knihy. Máte doma nějakou knihu z Hosta?