Každý, kdo rád čte, už asi slyšel o rozjeté akci Knihobit.
Slyšela jsem o ní i já. A také jsem o ní hodně uvažovala, přeci jen, ta
idea je skutečně moc hezká - každý měsíc vám přijde balíček s
drobnostmi a s knihou na míru... Nejenže to pro vás bude překvapením, ještě k tomu dostanete nějaké ty milé věci, jako třeba strašně roztomilé záložky nebo stickers. A tehdy, když se prodávaly ty první
zkušební knižní balíčky, jsem byla hodně na vážkách, zda do toho jít, nebo ne.
Nakonec jsem do toho nešla a jen jsem tiše pozorovala... A k čemu že
jsem došla?
S knihobitími balíčky jsem si nespojovala jen očekávání, ale také obavy. Přeci jen, knížku na míru vám vybírají lidé, kteří vás neznají. A vybírají ji na základě vašich preferovaných kategorií a případně ještě na základě nějakého profilu, třeba na Goodreads. To byla moje první obava a pochybnost. Jak by mi někdo, kdo mě nezná, mohl vybrat knížku? I když musím uznat, že jsem hodně vybíravý čtenář, se mnou by to asi měli těžké, protože kromě obsahu ta knížka musí vypadat i zvenčí. Za druhé jsem se trochu bála toho, že Knihobit slibuje úplně novou, ne víc než měsíc starou knihu. Protože v knihkupectvích se pohybuji celkem často a vím, jak ty nové knihy často vypadají. Ano, najdou se tam i moc zajímavé věci, hlavně v oblasti grafických románů, ale většina z nich, například knihy z oblasti historie, fantasy nebo červené knihovny (čti romantiky), už tak kvalitní nebývá, rozhodně ne každý měsíc.
Na druhou stranu tady ale byla velice slibná úvodní fotka na stránkách Knihobita, kde mají nafocený balíček s Atlasem odlehlých ostrovů, což vzbuzovalo moje naděje v tom ohledu, že by třeba knihobití tým mohl oslovovat i jiná než masová nakladatelství. (Což se jim nakonec i podařilo, mezi knihami jsem zahlédla i knihy z nakladatelství Argo) Nicméně i tahle naděje se tak trochu rozplynula, když jsem postupně několik měsíců sledovala, jaké knížky lidem chodí.
Na odhalení obsahů balíčků jsem se vždycky zvědavě těšila. Postupem času mě to ale trochu přešlo. Suma sumárum - ve všech knihobitích balíčkách, co zatím vyšly, byly celkem dvě knihy (obě v jedné várce), které by mě byly zajímaly. Takže jsem začala usuzovat, že knižní balíčky nebudou úplně pro mě.
Nebudu se tu nijak rozepisovat o ceně, která je dost vysoká (přece jen, za jednu knížku). I ta byla faktorem, kvůli kterému jsem se rozhodla, že do toho nakonec nepůjdu. Kdybych si dala čtyři stovky každý měsíc stranou, můžu si jednou za dva či tři měsíce koupit nějakou skvělou artovou knihu. Jasně, bude to bez dárečků okolo, ale na druhou stranu, já nejsem úplně materiální člověk a ty malé drobnosti, které v balíčkách chodí, klidně oželím. A bude to pro mě výzva, abych si skutečně vybrala nějakou knihu, která mě pak vlastně potěší mnohem víc, než balíček z Knihobita.
Neberte tenhle článek jako nějaké hejtování, ale spíš jako mé osobní zhodnocení věci. Lidem, kteří se pustili do Knihobita, moc fandím, je skvělé, že to dělají s nadšením a stejně tak je super, že lidé, kteří si balíčky od nich objednávají, jsou většinou velice spokojení a nadšení. A řekla bych, že to je to hlavní...
A jinak k té nové knize, jakožto člověk v parném létu narozený jsem oslavila své ... um, kdovíkolikáté narozeniny. A dárkem jsem od svého soukromého knihobita dostala knihu Žítkovské bohyně od jedné ze současných nejpopulárnějších českých spisovatelek - od Kateřiny Tučkové. Zatím jsem stále v procesu obracení stránek, pak dám vědět, jak se líbí.
A co vy? Přežíváte vedra s lehkostí, nebo v nich spíš živoříte? A jak sedí Knihobit vám?
Na druhou stranu tady ale byla velice slibná úvodní fotka na stránkách Knihobita, kde mají nafocený balíček s Atlasem odlehlých ostrovů, což vzbuzovalo moje naděje v tom ohledu, že by třeba knihobití tým mohl oslovovat i jiná než masová nakladatelství. (Což se jim nakonec i podařilo, mezi knihami jsem zahlédla i knihy z nakladatelství Argo) Nicméně i tahle naděje se tak trochu rozplynula, když jsem postupně několik měsíců sledovala, jaké knížky lidem chodí.
Na odhalení obsahů balíčků jsem se vždycky zvědavě těšila. Postupem času mě to ale trochu přešlo. Suma sumárum - ve všech knihobitích balíčkách, co zatím vyšly, byly celkem dvě knihy (obě v jedné várce), které by mě byly zajímaly. Takže jsem začala usuzovat, že knižní balíčky nebudou úplně pro mě.
Nebudu se tu nijak rozepisovat o ceně, která je dost vysoká (přece jen, za jednu knížku). I ta byla faktorem, kvůli kterému jsem se rozhodla, že do toho nakonec nepůjdu. Kdybych si dala čtyři stovky každý měsíc stranou, můžu si jednou za dva či tři měsíce koupit nějakou skvělou artovou knihu. Jasně, bude to bez dárečků okolo, ale na druhou stranu, já nejsem úplně materiální člověk a ty malé drobnosti, které v balíčkách chodí, klidně oželím. A bude to pro mě výzva, abych si skutečně vybrala nějakou knihu, která mě pak vlastně potěší mnohem víc, než balíček z Knihobita.
Neberte tenhle článek jako nějaké hejtování, ale spíš jako mé osobní zhodnocení věci. Lidem, kteří se pustili do Knihobita, moc fandím, je skvělé, že to dělají s nadšením a stejně tak je super, že lidé, kteří si balíčky od nich objednávají, jsou většinou velice spokojení a nadšení. A řekla bych, že to je to hlavní...
A jinak k té nové knize, jakožto člověk v parném létu narozený jsem oslavila své ... um, kdovíkolikáté narozeniny. A dárkem jsem od svého soukromého knihobita dostala knihu Žítkovské bohyně od jedné ze současných nejpopulárnějších českých spisovatelek - od Kateřiny Tučkové. Zatím jsem stále v procesu obracení stránek, pak dám vědět, jak se líbí.
A co vy? Přežíváte vedra s lehkostí, nebo v nich spíš živoříte? A jak sedí Knihobit vám?
Žádné komentáře:
Okomentovat