První setkání s Keretem

Někdy to asi být muselo. V knihkupectví mě zaujal přebal knihy - a také tak trochu její neúmyslné zařazení do oddělení s dětskou literaturou...

A tak se mi do rukou dostala kniha povídek Najednou někdo klepe na dveře od izraelského autora Etgara Kereta, kterou v loňském roce vydalo nakladatelství GplusG ve spolupráci s Baobabem. Od Kereta u nás byl vydán ještě Létající Santini, s níž jsem tu čest neměla. A jaké to setkání v Klepáním vlastně bylo?

 

Na první signální mě povídky zaujaly. Hlavně ta úvodní, ve které se tak trochu vysvětlí název knihy. Nicméně s dalšími a dalšími povídkami jsem si už tak jistá nebyla. Povídek je celkem 38, což je na nějakých 200 stránek poměrně úctyhodný výkon. Vlastně si ani nejsem jistá, jestli je správné jim říkat povídky. Některé z nich byly jen takovými útržky, jejichž konec ve mně nevzbuzoval zrovna pocity naplnění. Upřímně, ve sbírce je poměrně dost povídek, které jsem nepochopila. Nebo spíš - kterým jsem nerozuměla. Prostě, ať jsem je četla třeba i dvakrát, stále mi unikal smysl oné povídky, nemohla jsem najít to, v čem je vlastně její pointa. Ale možná jsem jen hledala špatně. Nebo jsem možná hledala něco, co tam ani není?

Magický realismus, to je to, kam by se některé ty povídky daly zařadit. Vlastně hodně z nich z je prostoupeno surreálnem a jakousi tvrdou realitou. Tematicky se povídky dotýkají mezilidských vztahů a lidského konání. Ale z takové perspektivy, že jsem jim ne vždy rozuměla. Pravděpodobně to bude naprosto odlišnou mentalitou izraelského autora. (Docela by mě zajímal výklad některých z povídek...)

Pokud vás baví kruté náhody a tak trochu obyčejně neuvěřitelné příběhy, je dost možné, že se vám Najednou někdo klepe na dveře bude líbit. A že vás bude bavit. A také to, že možná budete chápat více příběhů, než jsem pochopila já...